ročník 2,1994 č.1

Editorial

  1. Biochemická odezva při obstrukci žlučových cest

Abstrakta

  1. Pohled endoskopisty na řešení extrahepatální obstrukce žlučových cest
  2. Spolupráce chirurga, endoskopisty a radiodiagnostika při řešení extrahepatické cholestázy.
  3. Hepp - Couinaidův přístup v rekonstrukci iatrogenních striktur žlučovodů Jaroš,K., Hledík,E.
  4. Urgentní endoskopická papilotomie u nemocných s akutní cholangoitido
  5. Komplikace terapeutické endoskopie žlučových cest a pankreatu
  6. Neobvyklá iatrogenní příčina Mirizziho syndromu

Editorial

Biochemická odezva při obstrukci žlučových cest

Jablonská,M.
IV. interní klinika I. LF UK v Praze
Přednosta: Prof. MUDr. Vl. Puchmayer, DrSc.

Souhrn

Biochemická odezva při biliární obstrukci zahrnuje několik málo avšak v rutinní praxi osvědčených parametrů: sérový konjugovaný bilirubin se zvyšuje a je přítomen v moči; množství urobilinogenu a urobilin v moči je ve vztahu k množství žluči dosahující duodenum; jejich mizení při trvání bilirubinu v moči zvyšuje podezření na obstrukci nádorovou. Zvýšení alkalické fosfatázy - klasického ukazatele cholestázy - neprobíhá paralelně s bilirubinem; odlišení jateního od kostního enzymu umožňuje stanovení isoenzymů, v klinické praxi však hlavně gama-glutamyl-transpeptidáza (která se však zvyšuje někdy i nespecificky). Při cholestáze se zvyšují sérové lipidy: totální cholesterol (používán i v klinické praxi), fosfalipidy a lipoproteiny frakce LDL (alfa 2 a beta): podíl esterofikovaného cholesterolu je snížen. Malabsorbce vitaminu K vede k hypoproteinemii; malabsorbce vitaminu D a vápníku při dlouhém trvání k poruchám kostního matabolismu. Pro odlišení extra - od intrahepatální cholestázy není základní biochemická diagnostika spolehlivá. Cílem v současné klinické praxi je co nejdříve diagnostikovat extrahepatální obstrukci - pomocí ultrasonografie jako vstupní metody a bezpečně pomocí ERCP; po vyloučení extrahepatální cholestázy se uplatňují další speciální biochemicko-imunologické metody, ev. jaterní biopsie, v diferenciální diagnóze jednotlivých intrahepatálních cholestatických syndromů.
Klíčová slova: obstrukční ikterus - biochemická odezva

Summary

Biochemical response in biliary tract obstruction
Jablonská,M.
Biochemical assessment of biliary obstruction is based on a few but well established investigations: The serum conjugated bilirubin level is raised and bilirubin is present in the urine; the amount of urobilinogen and urobilin in the urine is related to the amount of bile reaching the duodenum. Disappearence of urobilinogen and urobilin from the urine with persistance of bilirubin strongly suggests complete biliary obstruction due to malignant disease. The serum alkaline phosphatase - a classical index of cholestasis - is raised, levels do not parallel the leves of bilirubin. Hepatic alkaline phosphatase may be distinguished from bony phosphatase by fraction into iso-enzymes, but as a routine method mostly by using serum gama glutamyl transpeptidase ( showing, hower, also non - specific increases ). In cholestasis the total serum lipids increased: total cholesterol (used also clinically), phospholipids and lipoproteins due to a rise in the low density (alpha 2, beta) fraction; the percentage of cholesterol esters is decreased. Malabsorption of vitamin K produces hypoprothrombinaemia, malabsorption of vitamine D and calcium can produced severe bone changes, particulary in cholestasis of long duration. Conventional biochemical tests are not reliable in the differential diagnosis between extrahepatic and intrahepatic cholestasis. The aim of a modern clinicl approach is to assess extrahepatic obstruction as soon as possible with ultasonography as the first technique followed by ERCP; after excluding extrahepatic cholestasis more special biochemical and immunological investigations, ev. liver biopsy, are used to distinguish the different forms of intrahepatic cholestasis.
Key words: obstructive jandice - biochemical response

Termín "biliární obstrukce" se používá sice převážně pro mechanickou obstrukci extrahepatálních žlučovodů, ale často i pro všechny poruchy toku žluči včetně intrahepatálních. V jednom i druhém případě vzniká syndrom cholestázy, podle prvotního místa příčiny klasifikované jako extra - a intrahepatální.
Biochemická odezva cholastázy se projevuje retencí látek, normálně vylučovaných žlučí, za účasti změn kanikulárních a reakce jater (4,6,). Akumulace žluči v játrech vede při delším trvání k portální fibróze až cirhóze; při extrahepatální cholestáze je nápadnější poměrně častá poliferace intrahepatálních žlučovodů.

Biochemická odezva a její klinická aplikace

Bilirubin. Koncentrace v krvi se zvyšuje vlivem zvýšení konjugovaného bilirubinu; měření bilirubinu se zakládá na Van den Berghově reakci, při které přímá reakce dává odhad konjugovaného bilirubinu. Při trvání obstrukce se bilirubin zvyšuje zejména v prvních 3 týdnech, další průběh je kolísavý se vzestupnou tendencí. Nevelká frakce konjugovaného bilirubinu je filtrována glomeruly a je částečně reabsorbována, zbytek způsobuje tmavé zbarvení moče. Hlavní konjugát bilirubinu ve žluči je diglukuronid; v pozdním stádiu cholastázy je bilirubin v moči někdy naprokazatelný ani při vysokých hodnotách v séru, pravděpodobně zvýššním třetího typu bilirubinu - nomoglukuronidu, kovalentně vázaného na albumin. Po odstranění příčiny obstrukce sérový bilirubin postupně klesá.
Urobilinogen a urobilin jsou močí vylučovány podle množství žluči dosahující duodenum; zvyšují se intermitentně při parciální obstrukci (např. strikturami, choledocholitiázou). Mizení urobilinogenu a urobilinu v moči je známkou obstrukce úplné; při trvání delším než týden vzniká naléhavé podezření na obstrukci nádorovou (obvykle karcinom hlavy pankreatu).
Stolice je hypochonická až achonická (světlejší či "stříbrná"). Změny ve zbarvení stolice, stejně jako zmíněné změny v moči, mohou být v klinické praxi celkem dobrým ukazatelem obstrukce úplné, neúplné či intermitentní.

Sérové enzymy

Alkalická fosfatáza (ALP). Při cholestáze se sérové koncentrace zvyšují, obvykle na trojnásobnou hodnotu hranice normy. Toto zvýšení je v důsledku zvýšení jaterní proteosyntézy, stimulované žlučovými solemi při poruše toku žluči - jak u extra - tak u intrahepatální cholestázy. Na zvýšení se podílí také uvolňování enzymu z kanalikulárních membrán. ALP se zvyšuje i u primárních a sekundárních tumorů jater - i bez přítomnosti žloutenky a jiných ložiskových procesů jater (granulomy, amyloid, leukamické infiltráty), u Hodginovy nemoci (7,14). Hodnoty ALP neprobíhají paralelně s hodnotami sérového bilirubinu; u některých chronických cholestatických onemocnění (primární biliární cirhóza, primární sklerozující cholangoitida) mohou být hodnoty dlouhodobě zvýšeny před zvýšením bilirubinu (3). Zvýšení ALP kostního původu lze odlišit frakcionaci na isoenzymy (viz. dále).
Gama gluramyl transpeptidáza (gama GT). Sérové hodnoty se zvyšují u cholestatických i hepatocelulárních onemocnění, u cholestázy paralelně s ALP. Nezvyšují se u kostních onemocnění, což lze v rutinní praxi použít k odlišení ALP kostního a jaterního původu. Zvýšení gama-glutamyl transpeptidázy však může být nespecifické - vlivem alkoholu, i bez postižení jater, vlivem některých léků (11, 10).
Sérové transaminázy (AST,ALT). Při biliární obstrukci dochází ke zvýšení různého stupně, vcelku nižšího než u hepatocelulárních lézí. Výrazné zvýšení se však objevuje u choledocholitiázy, zvýšení někdy u primárních a sekundárních tumorů jater.
Další enzymy. Laktát - dehydrogenáza (LDH) se zvyšuje často u nádorových onemocnění, zejména s postižením jater, 5°nukleotidáza se zvyšuje u hepatocelulárních a zejména cholestatických lézí, beze zvýšení u onemocnění kostí. Ani tyto, ani další enzymy (cholinesteráza, isocitrická dehydrogenáza, xantin-oxidáza) nenašly uplatnění v klinické praxi u hepato-biliárních onemocnění (13).
Žlučové kyseliny. Celková koncentrace představuje frakci, která byla reabsorbována ve střevě, ale unikla při své první pasáži játry. U cholestázy se zvyšuje poměr sérových trihydroxy- dihydrózy žlučových kyselin, s akumulací trihydroxy žlučových solí v séru (13).

Sérové lipidy

U cholestázy se zvyšuje celkový cholesterol, ne však konstantně. Značné zvýšení celkových sérových lipidů u chronické cholestázy (např. u striktur, primární biliární cirhózy) zahrnuje hlavně totální cholesterol a fosfolipidy, pravděpodobně vlivem zvýšení jaterní syntézy. Při malnutrici hodnoty cholesterolu klesají, proto mohou být hodnoty u nádorové obstrukce nízké. Sérum zůstává čiré, zřejmě vlivem povrchového efektu fosfolipidů. U terminálních stavů se cholesterol snižuje.
Jak u extra, tak u intrahepatální cholestázy je percentuální podíl esterifikovaného cholesterolu snížen, zřejmě v důsledku deficitu v játrech syntetizované lecitin - cholesterol - acyltransferázy -LCAT- (1), u extrahepatální obstrukce hlavně vlivem vysokých hodnot volného cholesterolu.
Sérové lipoproteiny se zvyšují větším podílem frakce s nízkou denzitou - LDL (alfa 2, beta); lipoproteiny s vysokou denzitou -HDL- jsou sníženy. Tento obraz podporuje biliární etiologii cirhóz. - Cholestatická játra secernují některé atypické lipoproteiny včetně lipoproteinu X, který se zvyšuje u extra- i intrahepatální cholestázy. Lipoproteiny u cholestázy se liší od lipoproteinů u aterosklerózy, která patří ke komplikacím cholestázy (8,9).
Změna elektroforetické. U akutní biliární obstrukce jsou koncentrace albuminu a globulinů v mezích normy, při vzniku biliární cirhózy a selhání jater klesá albumin spolu s alfa 1 globuliny. Alfa 2 a beta globuliny obsahují lipoproteiny; jejich zvýšení při chronické cholestáze koreluje s hodnotami sérových lipidů (viz. sérové lipoproteiny). U primární biliární cirhózy se zvyšuje imunoglobulin IgM, někdy i IgA, který se zvyšuje i u jiných cirhóz. Asi 10% nemocných s chronickou obstrukcí choledochu má zvýšené hodnoty všech hlavních typů imunoglobulinů (IgA, IgM a IgG). Změny těchto parametrů nemají přímý diagnostický význam u žádného ze zmíněných onemocnění, poskytují jen podporu určitých předpokladů (12,13).
Liposolubilní vitaminy, koaguační faktory. Při cholestáze jsou vlivem nedostatku žlučových solí v tenkém střevě nedostatečně vstřebávány vitaminy A,D,E a K. Defektní jaterní syntéza vitaminu K - dependentních koaguačních faktorů, zejména faktoru VII, vede k hypoprotrombinémii, kterou lze korigovat nitrosvalovou aplikací K vitaminu. Tento účinek se dříve používal k odlišení cholestatické žloutenky od hepatocelulární, kde ke korekci nedochází, avšak i u převážně hepatocelulární léze se může podílet defektní sekrece žlučových solí s možností korekce vitamínem K.
Malabsorbce vitaminu D (D3) a vápníku vede při dlouhém trvání cholestázy - zejména u alkoholiků - a jejím vyšším stupni k osteoporóze, i osteomalácii, s enormně vysokými hodnotami ALP. Vznik kostních změn nelze předpovídat podle sérových koncentrací vápníku a fosforu (2). Dlouhotrvající cholestáza způsobuje steatorrhoi s obrazem sekundárního malabsorbčního syndromu.
Matabolismus mědi. U všech forem cholestázy, zejména chronické, se měď hromadí v játrech; ultrastrukturální obraz se však liší od Wilsonovy choroby a měď je v hepatocytech retinována v netoxické formě. (5).
K hepatocelulárnímu selhání dochází u chronické cholestázy relativně pomalu, s poklesem sérového albuminu, alfa 1 globulinu a protrombinu (bez možnosti korekce K vitaminem), a variabilním zvýšením transamináz. - Při extrahepatální obstrukcise mohou podle klinického obrazu objevit další změny, zejména při cholangoitidě (leukocytóza, septikémie, kontaminace tenkého střeva při neúplné obstrukci). Obstrukce terminálního choledochu a Vaterovy papily kamenem způsobuje velmi často akutní pankreatitidu se vzestupem amyláz; akutní pankreatitida - s edémem hlavy pankreatu - může vyvolat obraz akutní extrahepatální cholestázy s příslušnou komplexní biochemickou odezvou.
Diferenciální diagnózaextra - a intrahepatální cholestázy podle samotné biochemické odezvy nemůže být v klinické praxi spolehlivá vzhledem k tomu, že změny základních parametrů jsou společné. Některé speciální biochemické nálezy mohou upozornit na určité formy intrahepatální cholestázy (například mitochondriální protilátky, eventuálně IgM na primární biliární cirhózu). V klinické praxi se však dnes jako první postup volby uplatňují zobrazovací metody, hlavně ultrasonografie a podle možnosti co nejdříve ERCP s bezpečným průkazem extrahepatální obstrukce, včetně možnosti její bezprostřední terapie. Po vyloučení extrahepatální příčiny cholestázy se uplatňuje význam speciálních biochemických a imunologických metod, případně jaterní biopsie, k diferenciální diagnóze jednotlivých intrahepatálních cholestatických syndromů.

Literatura

  1. Arogastos,J., Fox,C., Harry, D.S.: Lecithin - cholesterol - acyltransferase in the lipoprotein abnormalities of obstructive jaundice. Clin.Sci.Molec.Med.,54,1978,369-372.
  2. Bengoa,J.M., Sitrin,M.D., Meredith, S.:Intestinal calcuium absorption and vitamin B status in chronic cholestatic liver disease. Hepatolog 4,1984,261-265.
  3. Biswick,D.R., Klatskin,N.G., Boyer,J.L.: Asymptomatic primary biliary cirrhosis - long-term fellow-up and natural history. Gastroentrerology 89,1985,267-272.
  4. Blitzer,B., Boyer,J.L.: Cellular mechanismus of bile formation. Gastroenterology 82,1982,146-152.
  5. Epstein,O., Arborgh,B., Sagiv,N.: Is copper hepatotoxic in primary biliary liver cirrhosis? Clin.Pathol.,34,1981, 1071-74.
  6. Erkinger,S.: Hepatocyte bile secretion: current views and controversies. Hepatology 1,1981,352-358.
  7. Kaplan,M.M. : Alkaline phosphatase. Gastroenterology 62, 1972,452-457.
  8. McIntyre,N., Harry,D.S., Pearson,A.J.G.: The hypercholesterolemie of obstructive jaundice. GUT 16,1975, 379-385.
  9. McIntyre,N.: Plasma lipids and lipoproteins in liver disease. GUT 19,1978,526-532.
  10. Penn,R., Worthington,D.L.: Is serum gamma glutamyltranspeptidase a misleading test? Brit.Med.J.,286, 1983,531-533.
  11. Rosalki,S.B.: Gamma-glutamyl transpeptidase. Adv. Clin. Chem.,17,1975,53-56.
  12. Sherlock,S.: Primary biliary cirrhosis critical evaluation and treatement policies. Scand.J. Gastroenterol., 1982, Suppl.No.77,63-68.
  13. Sherlock, S.: Diseases of the liver and biliary system. Blackwell Scientific Publications 7th Ed.,1986,26-27.
  14. Warnes,T.W., Hine,P., Kay, G.: Polyacrylamide gel disc electrophoresis of alkaline phosphatase isoenzymes in bone and liver disease. J.Clin.Path.,29,1976,782-785.
  15. Weiss,J.S., Gautam,A., Lauff,J.J.: The clinical importance of a protein-bound fraction of serum bilirubin in patients with hyperbilirubinaemia. N.Eng.J.Med.,309,1983,147-151.
adresa pro korespondenci:
Doc.MUDr.M.Jablonská,DrSc.
4.Interní klinika
1.LF UK v Praze
U nemocnice 2
128 08 Praha 2

Abstrakta

Pohled endoskopisty na řešení extrahepatální obstrukce žlučových cest

Kotrlík,J.
IV.Interní klinika 1.LF,UK Praha.
přednosta: Prof.MUDr.Puchmayer,V.,DrSc.

Souhrn

Příčinami extrahepatálního ikteru jsou nejčastěji choledocholitiáza, nádory žlučových cest a hlavy pankreatu. V poslední době se značně změnily diagnostické a terapeutické přístupy. Mimo anamnézy a biochemického vyšetření je nutné urychleně použít ultrasonografii, CT a ERCP. Při léčbě choledocholitiázy je metoda volby endoskopická papilotomie s uvolněním odtoku žluči a odstraněním kaménků. Její úspěšnost je 90%. U zbývajících 10% je třeba použít různé formy litotrypse. Také u inoperabilních nádorů, způsobujících mechanický ikterus, je vhodnější použít endoskopické nebo transhepatální drenáže. U operabilních nádorů, některých stenóz a u endoskopicky neúspěšně řešených choledocholitiáz je třeba využít stále se rozvíjející hepatobiliární chirurgii na specializovaných pracovištích.
Klíčová slova: obstrukční ikterus - diagnostika - endoskopické a chirurgické řešení

Summary

The endoscopist°s view on the treatment of extrahepatic bile duct obstruction
Kotrlík,J.
Choledocholithiasis, tumors of bile duct and the head of pancreas are comon causes of the extrahepatic jaundice. The diagnostic and therapeutic approaches have changed a lot in the recent past. Ultrasonography as well as ERCP should be used preferably in addition to a history of disease and biochemical tests. The method of the choice of the treatment of the choledocholithiasis in endoscopic papilotomy unblocking the outflow of the bile and with removal of stones. Success is expected in 90% of cases. For the remaining 10% there is a need of the use different form of lithotripsy. Similary in cases of unoperable tumors causing obstructive jaundice it is better to use endoscopic or transhepatic drainage. In inoperable tumors, some forms of stenosis and cases of choledocholithiasis treated unsuccesfully by endoscopy the need for gradually developing hepatobiliary surgery arises available at highly specialised departments.
Key words: obstructive jaundice - diagnosis - endoscopic and surgical treatment

Spolupráce chirurga, endoskopisty a radiodiagnostika při řešení extrahepatické cholestázy.

Chaloupka,F., Doseděl,J., Cholt,M.
Nemocnice Milosrdných sester sv.Karla Boromejského v Praze:
Chirurgické oddělení
přednosta: Doc.MUDr.František Chaloupka, CSc.
Interní oddělení
přednosta: MUDr. Josef Doseděl
Radiodiagnostické oddělení
přednosta: Doc.MUDr. Milan Cholt, CSc.

Souhrn

V posledních letech nastává zásadní obrat v řešení obstrukčních žloutenek. Zatímco dříve bylo řešení této problematiky výhradně záležitostí chirurga, nyní se stává týmovou prací chirurga, endoskopisty a radiodiagnostika. K chirurgickému řešení přistupujeme až při selhání neoperačních terapeutických metod a komplikacích endoskopického řešení.
Klíčová slova :extrahepatická cholestáza - transduodenální a transhepatické výkony na žlučových cestách.

Summary

Cooperation between surgeon, endoscopist and radiologist
in the solution of extrahepatic cholestasis
Chaloupka,F.,Doseděl,J.,Cholt,M.
There is a basic turn in the therapeutic approach in the solving of obstructive jaundice at present. Meanwhile in the past the therapy was only deal of surgeon now it is the teamwork of surgeon, endoscopist and radiodiagnostic. Statistics of last years have shown that operative therapy is indicated only in the case of the fail of nonoperative approaches and complications of endoscopic procedures.
Key words: extrahepatic cholestasis - transduodenal and transhepatic therapeutic procedures on biliary trees.

Hepp - Couinaidův přístup v rekonstrukci iatrogenních striktur žlučovodů Jaroš,K., Hledík,E.

Chirurgická klinika FN Bulovka , Praha 8
Přednosta: Doc. MUDr. F. Antoš, CSc.
Radiodiagnostická klinika FN Bulovka, Praha 8
Přednosta: Prof. MUDr.J.Bohutová, DrSc.

Souhrn

Ve sdělení jsou hodnoceny výsledky rekonstrukčních výkonů benigních striktur žlučovodů po cholecystektomii a resekci žaludku u 25 pacientů s důrazem na využití Hepp-Couinaudova přístupu bez transanastomotické drenáže. U 17 pacientů byla použita Heppova technika k založení široké a přesné muko-mukózní anastomózy side-to-side mezi levým hepatikem a Rouxovou kličkou. Pacienti byli sledováni 1-12 let (průměr 5.1 roku). Pooperační mortalita byla 4.1% (1 pacient). 88% operovaných je bez subjektivních obtíží. V daném souboru pacientů nebyla restenóza dosud zjištěna. Heppův přístup řeší problém ošetření iatrogenních striktur žlučových cest včetně hilových striktur bez potřeby transanastomotické drenáže.
Klíčová slova: striktury žlučových cest - Heppův přístup - - hepatikojejunoanastomóza

Summary

The Hepp-Couinaud approach to strictures of the bile ducts
Jaroš,K., Hledík,E.
The results of operative repair of benign postoperative strictures after cholecystectomy and partial gastrectomy with particular reference to the use of the Hepp technique for hilar strictures without the use of transanastomotic tubal stenting were analysed in 25 patients. The Hepp technique of wide, accurate mucosa to mucosa anastomosis between the left hepatic duct and jejunal Roux loop was used in 17 patients with hilar bile duct strictures. Patients have been observed of 1 to 12 years (median 5.1 years). Hospital mortality rate was 4.1% (1 patient). 88% of the patients have no subjective complaints. No recurrent strictures occured with use of the Hepp technique. The Hepp approach provides a safe durable and effective solution to the problem of iatrogenic strictures of the bile duct without necessity of transanastomotic tube stenting.
Key words: bile duct strictures - Hepp approach - hepaticojejunostomy

Urgentní endoskopická papilotomie u nemocných s akutní cholangoitidou

Ryska,M., Skála,J., Bělina,F.
Chirurgická klinika 3.LF UK, Praha
přednosta: Doc.MUDr.J.Fanta,CSc.

Souhrn

V období 1987 - 1993 jsme urgentně endoskopicky ošetřili 31 nemocných s projevy těžké akutní cholangoitidy. Příčinou obstrukce žlučových cest byla ve 23 případech choledocholitiáza, 4 krát stenóza Vaterské papily, 2 krát tumor hlavy pankreatu a 2 krát benigní stenóza v průběhu hepatocholedochu. Terapeutická úspěšnost endoskopického postupu léčení akutní cholangoitidy byla 90%.
Klíčová slova: akutní cholangoitida - diagnostika - endoskopická urgentní terapie

Summary

Urgent endoscopic papilotomy in the patients with acute cholangitis
Ryska,M.,Skála,J.,Bělina,F.
31 patients with severe acute cholangitis in 1987 - 1993 underwent endoscopic therapy by authors. The obstruction of biliary tract was caused in 23 cases by choledocholithiasis, 4 by stenosis of papila Vateri, 2 by tumor of head of pancreas and 2 by benign stenosis of hepatocholedochus. Efficiency of endoscopic procedure for the treatment of acute cholangitis was 90%.
Key words: acute cholangitis - diagnosis - emergency endoscopic therapy

Komplikace terapeutické endoskopie žlučových cest a pankreatu

Špičák,J., Aunická,A., Dufek,V., Dražná,E., Jirásek,V.
1.Interní klinika 1.LF UK, Praha
Přednosta: Prof.MUDr.P.Klener, DrSc.

Souhrn

U 228 terapeutických endoskopií žlučových cest a pankreatu jsme pozorovali vážné komplikace u 17 nemocných: 7 krát jsme zaznamenali akutní pankreatitidu, 6 krát akutní cholangoitídu, 6 krát krvácení, 2 krát perforaci duodena, jednou zaklínění košíčku s kamenem ve společném žlučovodu a 1 krát vzniklo masívní krvácení po intrakorporální litotrypsi. U některých pacientů se vyskytla více než jedna komplikace. 6 pacientů bylo nutné operovat. 3 nemocní zemřeli (mortalita 1,3%).
Nejčastější příčinou komplikací bývá technicky nesprávně provedená papilotomie či precut a nedostatečná drenáž žlučových cest.
Klíčová slova: endoskopické výkony na žlučových cestách a pankreatu - komplikace

Summary

Complications of therapeutic endoscopy of bile ducts and pancreas.
Špičák,J., Aunická,A., Dufek,V., Dražná,E., Jirásek,V.
Among 228 therapeutic endoscopic procedures on bile ducts and pancreas we noticed serious complications in 17 patients. In 7 cases acute pancreatitis, in 6 acute cholangitis, in 6 bleeding, in 2 duodenal perforation and in 1 impacted basket developed. That means in few cases there were more than one complication. One bleeding appeared after intracorporeal lithotripsy. 6 patients underwent surgery and 3 died (overall mortality 1,3%). Complication results most often from incorrect papillotomy, precut, and ineffective bile duct drainage.
Key words: endoscopic procedure on biliary tract and pancreas - complications

Neobvyklá iatrogenní příčina Mirizziho syndromu

Bělina,F.,Skála,J.,Ryska,M.
Chirurgická klinika 3.LF UK, Praha
přednosta: Doc.MUDr.J.Fanta,CSc.

Souhrn

Autoři pozorovali neobvyklou příčinu obstrukčního ikteru po předchozí cholecystostomii pro akutní nekrotizující pankreatitidu. Příčinou byl subhepatálně uložený Foleyův katetr s naplněným balónkem, který zevně utlačoval ductus hepaticus communis.
Klíčová slova: Mirizzi syndrom - neobvyklá příčina

Summary

Uncommon iatrogenic cause of Mirizzi syndrom
Bělina,F.,Skála,J.,Ryska,M.
There was the investigation by authors of uncommon cause of obstructive jaundice with previous cholecystostomy because of acute necrotizing pancreatitis. Foley catheter localised in subhepatic region with fulfilled baloon was the cause of the compression of common hepatic duct.
Key words: Mirizzi syndrome - uncommon cause